Převod souboru EXE do DLL

Hostitelská aplikace Windows nebo device SDK může přijímat pouze DLL, pokud potřebuje znovupoužitelný kód namísto samostatného programu. Převod existujícího EXE proto obvykle znamená extrahování nebo opětovné sestavení vybraných funkcí jako knihovny, nikoli změnu přípony názvu souboru.

Co je formát EXE

EXE je soubor Windows Portable Executable určený ke spuštění aplikace. Může obsahovat nativní machine code nebo spravovaný .NET kód, entry point, například main, WinMain nebo .NET startup method, metadata aplikace, resources a references na další libraries.

Visual Studio, GCC, Clang, Delphi a .NET SDK tools vytvářejí soubory EXE. Používají se pro desktopové aplikace, command-line utilities, installery, services a self-contained .NET applications.

Co je formát DLL

DLL je také soubor Windows Portable Executable, ale je vytvořen tak, aby jej načítal host process. Nativní DLL obvykle zpřístupňuje exported functions, COM components nebo jiné entry points definované pomocí ABI; spravovaná DLL je .NET assembly obsahující classes, methods, resources a metadata, na které může odkazovat jiný .NET program.

DLL umožňují více aplikacím sdílet kód a host process může za běhu načítat volitelné funkce. Host musí znát API knihovny, calling conventions, target framework a dependencies. DLL není automaticky znovupoužitelná verze aplikace, která vytvořila EXE.

Když je k dispozici source code

1. Vytvořte samostatný projekt Class Library ve Visual Studio nebo vytvořte odpovídající projekt Dynamic-Link Library pro nativní kód C nebo C++. Nastavte stejný framework a CPU architecture jako u aplikace.
2. Přesuňte reusable classes, resources a implementation code do projektu knihovny. Ponechte executable project, pokud stále potřebuje user interface, command-line processing, configuration nebo static void Main().
3. Zamýšlené spravované classes a methods označte jako public. U nativního C nebo C++ definujte stabilní exported API pomocí __declspec(dllexport) nebo module-definition file a zdokumentujte calling convention a data types.
4. Sestavte pomocí Build → Build Solution. Visual Studio umístí výstup do project directory, například bin\Debug nebo bin\Release, podle configuration.

Pro novou .NET library jsou ekvivalentní commands:

dotnet new classlib -n MyLibrary
dotnet build MyLibrary

Build vytvoří DLL, ale prostřednictvím jejího API je k dispozici pouze kód zahrnutý v projektu knihovny; úplné chování EXE se automaticky nepřenese.

Když je k dispozici pouze .NET EXE

Spravované soubory .NET EXE a DLL používají stejný obecný assembly format, takže tools často dokážou jejich kód prozkoumat a rekonstruovat. Pokud to licence a příslušné právní předpisy dovolují, otevřete EXE v nástroji ILSpy nebo dnSpyEx, prozkoumejte jeho namespaces a dependencies a použijte funkci File → Save Code v ILSpy k exportu rekonstruovaného C#.

Vytvořte nový projekt Class Library, importujte obnovený kód, obnovte references, opravte access modifiers a resource paths a poté DLL sestavte a otestujte. Decompiled output nemusí odpovídat původnímu source code: obfuscation, compiler transformations, chybějící symbols, nativní dependencies a generated code mohou zabránit čistému rebuildu.

Na existující spravované EXE lze někdy odkazovat jako na assembly, tím se však neodstraní jeho executable entry point ani se jeho application design nezmění v library API. Referenced dependency DLL nalezená vedle EXE je také existující library, nikoli konverze EXE.

Když je k dispozici pouze nativní EXE

Pro nativní EXE vytvořené v C, C++, Delphi nebo podobném prostředí neexistuje spolehlivá one-click conversion. Ghidra, IDA a Binary Ninja dokážou disassemble a analyzovat machine code, neobnoví však původní source code ani automaticky nevytvoří udržovatelnou DLL s documented exports.

Požadované chování reimplementujte na základě source code, dokumentace nebo výsledků reverse engineeringu a poté implementaci zkompilujte jako DLL. Vytvoření DLL projectu ze stejného nativního source code může pomoci, ale functions, global state, initialization, resource handling a exports stále vyžadují změny kódu.

Omezení kompatibility

Přejmenování program.exe na program.dll jej nepřevede. Přejmenovaný soubor si zachová své executable characteristics a obvykle postrádá exports nebo managed library types očekávané hostem.

U nativních libraries musí host a DLL používat kompatibilní CPU architectures: 64bitový process nemůže načíst 32bitovou nativní DLL a 32bitový process nemůže načíst 64bitovou nativní DLL. Slaďte compiler ABI, calling conventions, structure layout, character encoding, runtime libraries, exported names a verze závislých DLL. DLL načtená do process také sdílí jeho address space, takže initialization a memory ownership vyžadují opatrnost.

U .NET libraries slaďte target framework, runtime version, processor-specific dependencies, strong-name requirements a package versions. Library sestavená pro novější nebo nekompatibilní runtime může selhat ještě před zavoláním jakékoli method.

Rebuild může změnit global state, startup order, configuration lookup, předpoklady týkající se working directory, UI behavior a resource paths. DLL testujte prostřednictvím přesné host application nebo SDK, které ji bude načítat.

Online converters

Renomované online file converters jsou užitečné pro změny formátu, například u images nebo documents, nikoli pro přeměnu libovolných Windows executables na funkční DLL. Server nedokáže ze svého binary spolehlivě odvodit zamýšlené exports a library interface nativního programu a nahrávání proprietary nebo executable files vytváří rizika týkající se confidentiality a malware screeningu. Místo toho použijte local development toolchain nebo local reverse-engineering tools.